zpět válečné lodě II. světové války

Válečné lodě II. světové války

NAVIGACE

Americké těžké křižníky

USS New Orleans (CA-32)
připravil Michal Béza

Kategorie: Těžký křižník
Třída: New Orleans

Třída těžkých křižníků New Orleans sestávala ze sedmi plavidel, z nichž tři byly stavěny z rozpočtu fiskálního roku 1929 (CA-32, CA-34, a CA-36), tři z rozpočtu roku 1930 (CA-37, CA-38 a CA-39) a jedno plavidlo z rozpočtu roku 1931 (CA-44). Další tři plánované těžké křižníky s trupovými čísly 40 - 42 měly být postaveny v letech 1934-35, ale z důvodu omezení plynoucích z Londýnské konference byly dokončeny jako lehké křižníky třídy Brooklyn.

Třída New Orleans se v porovnání s předcházející třídou Portland vyznačovala lepší pancéřovou ochranou, která byla celkově přepracována. Narozdíl od třídy Portland byly lodě při čáře ponoru o 4,3 metru kratší a trup byl o 1,2 metru užší. Toto zmenšení trupu bylo dosaženo především změnou v rozvržení strojoven a jejich zúžením o 1,2 metru. To následně umožnilo zkrácení bočního pancéřového pásu a naopak jeho zesílení na 127 mm v rozsahu 1,4 metru a na 76 mm v dolní části. Pancéřový pás byl integrální a jeho celková výška byla 2,95 metru. Přední muniční komory měly navíc pancéřování tloušťky 76 - 102 mm, zadní muniční komory měly stěny tloušťky 76 - 119 mm. Pancéřová paluba tloušťky 63,5 mm se mimo muniční komory zužovala na 28 mm, barbety věží hlavní ráže měly pancéřování tloušťky 127 mm a můstek 63,5 mm. Narozdíl od lehkých protistřepinových krytů děl hlavní ráže na předcházejících typech, které mohla probít i palba z torpédoborců, bylo rozhodnuto vybavit křižníky New Orleans věžemi schopnými odolat 8" projektilům a věže tedy měly čela tloušťky 152 mm, stropy tloušťky 57 mm a boky 38 mm silné. Pancéřování celkem zabíralo 15 procent celkové tonáže plavidel.

Pro pohon plavidel sloužilo 8 kotlů Babcock&Wilcox, jejichž kotelny byly na rozdíl od třídy Portland posunuty všechny více dopředu a umístěny vedle sebe, což s sebou neslo riziko vyřazení dvou kotelen jediným torpédem. Oddělení kotelen od strojoven posunulo zadní komín více dopředu a letecké katapulty byly umístěny až za komíny. Za nimi následoval hangár pro čtyři letouny.

USS New Orleans byla vyzbrojena devíti děly ráže 203/55 cal. Mk9. Děla byla umístěna v klasické konfiguraci tří trojdělových věží - dvě věže na přídi a jedna na zádi. Sekundární výzbroj tvořilo osm kanónů ráže 127 mm a dále protiletecké kanóny různých ráží. Loď nebyla vyzbrojena torpédomety.

USS New Orleans sloužila po celou svoji kariéru ve vodách Pacifiku v rámci 6. křižníkové divize. V roce 1941 byla na generální opravě v Pearl Harboru a spolu se sesterskou lodí USS San Francisco byly jedinými těžkými křižníky na základně v době japonského útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941. Její posádka v rámci možností opětovala nepřátelskou palbu ze svých ručních zbraní. Ve zdejších loděnicích setrvala až do začátku roku 1942 a poté eskortovala výsadkové lodě do Austrálie a na Noumeu. Po návratu do Pearl Harboru se připojila k TF-11 a spolu s tímto svazem operovala u Nových Hebrid. V květnu 1942 se zúčastnila bitvy o Korálové moře a v červnu bitvy o Midway. Na začátku srpna 1942 prováděla krytí letadlové lodí USS Saratoga při operacích u Guadalcanalu a později téhož měsíce se účastnila noční bitvy u Tassafarongy. Při této akci byla USS New Orleans pověřena spolu se svazem FT67 zachytit japonský zásobovací konvoj směřující na Guadalcanal. Při bitvě, která nedopadla pro americké námořnictvo vůbec dobře byla New Orleans zasažena torpédem, které vytvořilo mezi první a druhou dělovou věží v trupu velkou trhlinu a zasáhlo příďové muniční komory. Při jejich explozi byla odtržena část přídě a všechno od dělové věže číslo dvě směrem k přídi prakticky zmizelo. Loď byla od potopení zachráněna pouze díky výborné práci záchranných oddílů. Částečné opravy pak podstoupila v Tulagi a následně v australském Sydney, odkud se přesunula do loděnic Puget Sound, kdy byly opravy dokončeny.

Na bojiště se vrátila USS New Orleans až koncem srpna 1943, kdy se připojila k jednotkám dobývajícím ostrov Wake a Gilbertovy ostrovy, na počátku roku 1944 pak bombardovala japonské pozice na ostrově Kwajalein. V únoru 1944 pak spolu se sesterskou lodí Minneapolis podporovaly útok letadlových lodí na japonskou námořní základnu Truk a při této akci se jim podařilo potopit lehký křižník Katori a torpédoborec Maikaze. V dubnu 1944 podporovala USS New Orleans vylodění na Holandské Nové Guinei a v polovině léta se zúčastnila akcí u ostrovů Saipan a Truk a také bitvy o Filipínské moře. V září téhož roku se podílela na dobývání ostrova Iwo Jima. Operaci v zálivu Leyte absolvovala USS New Orleans v rámci svazu TF34 a zde se jí podařilo jako součásti uskupení lehkých hladinových jednotek potopit japonskou lehkou letadlovou loď Chioda a torpédoborec Hatsutsuki. Zimu strávil křižník vystrojováním v loděnicích Mare Island až do března 1945. Poté se vydal k atolu Ulithi, kam dorazil 18. dubna a odtud se zapojil do červnového dobývání Okinawy. V srpnu 1945 byla loď převelena do čínských a korejských vod, kde měla přijmout japonskou kapitulaci v této oblasti. V polovině listopadu se pak vydala zpět do USA a do San Francisca dorazila 8. prosince 1945. Dne 10. února 1947 pak byla z aktivní služby přeřazena do zálohy, kde setrvala dva roky, než byla 1. března 1959 vyškrtnuta. USS New Orleans byla 22. září téhož roku prodána do šrotu a v prosinci 1959 dorazila do Baltimore, kde byla na vrakovišti firmy Baltimore Metals Company rozřezána.

Technicko -Taktická Data:

Délka celková 179,22 m
Délka při čáře ponoru 176,16 m
Šířka 18,82 m
Ponor 6,93 m
Výtlak standardní 10 136 t
Výtlak maximální 12 493 t
Výzbroj 9 x 203 mm (3x3)
8 x 127 mm (8x1)
8 x 12,7 mm MG (8x1)
Pancéřování boky 100 mm - 146 mm, paluba 57 mm, barbety 127 mm, věže 152 mm(čela)
Max. rychlost 32,7 uzlu
Pohon 8 kotlů Babcock&Wilcox
4 turbíny Westinghouse
Výkon 107 000 ks
Akční rádius 10 000 nm. při 15. uzlech
Zásoba paliva 1 861 t
Letouny 4
Katapulty 2
Posádka 868
Uvedena do služby 15. února 1934
Potopena / vyřazena 1. března 1959

 


Copyright © All Rights Reserved