zpět americké letouny a helikoptéry

Americké vojenské letouny a helikoptéry a jejich výzbroj

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

A-12 Avenger II

McDonnell Douglas a General Dynamics, USA

Připravil Lukáš Visingr


Koncepční kresba A-12

Letoun A-12 se dá pokládat za jeden z nejkontroverznějších programů v historii amerického námořnictva. Vznikl v polovině 80. let, kdy byl do výzbroje letectva zaváděn F-117A Nighthawk. Námořnictvo pochopitelně mělo zájem mít také takový letoun, který by nahradil zastaralé A-6E Intruder a v části úkolů také F/A-18 Hornet.

Propozice zněly na dvoumístný útočný letoun, který bude létat rychleji než A-6E, bude mít dvojnásobnou životnost a spolehlivost, poloviční počet člověkohodin na údržbu, ale především bude sovětskými radary nezjistitelný ještě na 10 námořních mil (tj. 18,5 kilometru). Z toho je (a z dále uvedeného ještě bude) zřejmé, že US Navy zvolilo rozumný kompromis mezi charakteristikami "stealth" a bojovou efektivitou, na rozdíl od F-117 letectva, u níž bylo "neviditelnosti" dosaženo vlastně na úkor všeho ostatního.

Celý program nesl formální pojmenování ATA (Advanced Technology Aircraft), protože pojem "stealth" byl tehdy ještě tabu. Letoun dostal bojové jméno Avenger II jako vyjádření pocty slavnému torpédovému bombardéru TBF Avenger z druhé světové války, ale malou záhadou zůstává číselné označení. Jak známo, předcházejícím typem v sérií A (Attack) je bitevník A-10 Thunderbolt II. Co se tedy jmenuje A-11?

Často se říká, že se tak nazýval prototyp SR-71 Blackbird. To je však omyl; když Lockheed zahájil konstrukci hypersonického průzkumného letounu, postupně vypracoval řadu koncepcí a návrhů, které interně pojmenovával podle vzorce A-číslo, kde "A" znamená "Archangel" (protože předchozímu U-2 se přezdívalo Angel). Realizován byl až jedenáctý návrh (A-11). Po provedení úprav vedoucích ke snížení radiolokační odrazné plochy byl přejmenován na A-12, což samozřejmě nijak nesouvisí s popisovaným Avengerem II. Jinak řečeno, "útočný letoun A-11" není vůbec znám.

A-12 byl koncipován jako čisté samokřídlo tvaru delta bez jakýchkoli svislých ploch. Dvojice motorů bez přídavného spalování byla zásobována vzduchem ze vstupů na náběžné hraně, na níž byly umístěny i veškeré senzory. Výzbroj byla nesena převážně v pumovnici; standardní náklad představovaly dvě protiletadlové rakety středního doletu AIM-120 AMRAAM a dvě protiradiolokační AGM-88 HARM, ale počítalo se s použitím veškerého dostupného arzenálu, včetně "chytrých" bomb. Kromě toho bylo možné použít i vnější závěsníky, zejména pro přídavné palivové nádrže, které by byly pokryty materiálem pohlcujícím radarové paprsky.

Letoun zcela vybočoval z normálu elektronickým vybavením, kterým předstihl svou dobu zhruba o pět let. Celý systém byl řízen speciálně vyvinutým počítačem firmy IBM kategorie VHSIC (Very High Speed Integrated Circuit), který sbíral data pomocí taktického datalinku AN/ASW-54 LITDL. Díky tomu lze říci, že A-12 byl prvním kompletně "computerizovaným" bojovým letounem v historii.

Senzory zahrnovaly víceúčelový radar Westinghouse AN/APQ-183 s vysokou rozlišovací schopností, infračervené čidlo IRSTS firmy General Electric, detektor řízených střel AN/AAS-43 a sadu zařízení pro elektronický průzkum AN/ALD-11. Letoun měl rovněž plně integrovaný systém radioelektronického boje. Firma Kaiser dodala vybavení kokpitu, a sice sedm víceúčelových obrazovek a širokoúhlý holografický průhledový displej (Holo-HUD).

Celý program A-12 však daleko přesahoval roli útočného letounu. Konsorcium jej pojalo značně ambiciózně, protože v případě úspěchu se počítalo s vývojem dalších specializovaných variant pro úkoly vzdušného tankování, radioelektronického boje, protiponorkového boje, včasné výstrahy a vzdušné kontroly, což by fakticky znamenalo kompletní nahrazení letounů KA-6D Intruder, EA-6B Prowler, S-3 Viking a E-2 Hawkeye.

Námořnictvo pro začátek plánovalo odběr 620 útočných letadel, později se přidala i námořní pěchota s požadavkem na 238 strojů. Jednu dobu se o něj zajímalo dokonce i letectvo, které zvažovalo nákup 400 kusů. Lze říci, že A-12 vlastně mohl před deseti lety dosáhnout toho, co se nyní snad podaří typu F-35. Po dokončení prvního prototypu se však objevily značné problémy s velkou hmotností (30 % nad požadované maximum), díky nimž bylo nutné první let odložit. Pak však přišla mnohem větší pohroma, a sice propočet výsledné ceny. Účtenka pro námořnictvo zněla na astronomických 62 miliard dolarů, tedy 100 miliónů za jeden letoun! Uvážíme-li, že celý vývoj F-117 přišel zhruba na 6,5 miliardy a jeden dodaný letoun stál asi 42 miliónů, pak cena A-12 byla skutečně úděsná. Když se ukázalo, že ji nelze žádným způsobem srazit na nějakou únosnou hranici, ministr obrany Dick Cheney projekt 7. ledna 1991 zrušil (mimochodem, byl to nejdražší zamítnutý projekt v historii amerického ministerstva obrany). Jediný prototyp A-12 (který nikdy neletěl) lze zhlédnout v Aviation Heritage Museum na letišti Alliance v severním Texasu.

Celá kauza však nečekaně pokračovala. Ministerstvo obrany obvinilo vývojový tým z plýtvání penězi, protože nedokázal dodat ani jediný fungující letoun, i když projekt (až do svého zrušení) spolykal přes 2 miliardy dolarů. Firmy naopak napadly ministerstvo, protože údajně neplatilo včas, a tak znemožňovalo řešit problémy dostatečně rychle. Poté podaly žalobu u soudu s tím, že po zrušení programu ATA vláda odmítla zaplatit peníze, které firmám dlužila. V roce 1997 soud rozhodl ve prospěch žalující strany, takže tým obdržel dodatečně částku 1 miliardy a 71 miliónů dolarů.

Jak jsem uvedl v úvodu :-), program A-12 byl velice kontroverzní. Finanční náročnost je jistě velice silným argumentem, ale na druhou stranu je třeba poznamenat, že námořnictvo Spojených států dosud postrádá "neviditelný" letoun pro útoky na pozemní cíle. Přesněji řečeno, po vyřazení A-6E v roce 1997 postrádá specializovaný stroj pro hloubkové údery, což se snad alespoň částečně vyřeší modifikací F-14 a v roce 2007 (dá-li Bůh a Bush) nástupem F-35. V 90. letech se objevily slibné programy A/F-X a A/F-117X, ale oba dva byly nakonec zamítnuty.

 


Technické údaje A-12

Motory: 2x General Electric F412-400 
Tah: 2x 59 kN 
Délka trupu: 11,35 m 
Rozpětí: 24,42 m 
Rozpětí se složenými křídly: 11,05 m 
Výška: 3,44 m 
Výška se složenými křídly: 3,81 m 
Nosná plocha: 121,52 m2 
Prázdná hmotnost: 15 875 kg 
Max. vzletová hmotnost: 36 287 kg 
Nosnost: 1 800 kg 
Max. rychlost u hladiny: 933 km/h 
Akční rádius: 1 500 km 

Prameny:


All Rights Released.

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles