zpět válečné lodě II. světové války

Válečné lodě II. světové války

NAVIGACE

Americké těžké křižníky

USS Augusta (CA-31)
připravil Michal Béza

Kategorie: Těžký křižník
Třída:
Northampton

Těžký křižník Augusta byl postaven v loděnicích Newport News Shipbuilding v Newportu ve státě Virginia. Kýl byl položen 2. července 1928, loď byla spuštěna na vodu 1. února 1930 a dokončena 30. ledna 1931. Původně zařazena jako lehký křižník byla překvalifikována a označena "CA" v roce 1931.

Hlavní výzbroj tvořilo devět kanónů ráže 203mm/55cal umístěných ve třech trojčitých věžích. Sekundární výzbroj tvořilo osm univerzálních kanónů ráže 127mm/25cal v jednotlivém lafetování (původně čtyři kanóny a další čtyři byly doplněny před rokem 1940). Protiletecká výzbroj pak sestávala z osmi čtyřhlavňových kompletů Bofors ráže 40 mm a z několika desítek 20 mm kanónů Oerlikon. V neposlední řadě byly na palubě instalovány dva tříhlavňové torpédomety ráže 533 mm.

Hnací systémy tvořily kotle White-Foster a turbíny Parsons, které dovolovaly křižníku plut rychlostí až 32 uzlů. Turbíny byly na hřídele lodních šroubů napojeny pomocí transmisního systému a byly tak velice hospodárné. Akční rádius lodě byl 10 000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů a dokonce 13 000 námořních mil při rychlosti 13 uzlů.

Loď byla vybavena dvěma katapulty a mohla nést standardně čtyři a maximálně i šest letounů.

Na rozdíl od svých sester sloužila USS Augusta po uvedení do služby v Atlantiku a v Karibské oblasti a k Pacifické flotile byla převelena až v březnu 1932. V březnu 1933 vystřídala USS Houston ve funkci vlajkové lodě na dálném východě v Šanghaji. Při napadení Šanghaje Japonci v srpnu roku 1937 pomáhala evakuovat americké občany. V sprnu roku 1940 byla Augusta přiřazena ke čtvrté divizi a na podzim téhož roku byla přičleněna k průzkumné Scouting Force v Atlantiku. V květnu 1941 se stává její vlajkovou lodí a v srpnu 1941 přepravila prezidenta Roosevelta na schůzku s britským premiérem Churchillem.

Od ledna 1942 byla Augusta přičleněna k sedmé křižníkové divizi v Atlantiku, a i zde vykonávala funkci vlajkové lodi. V listopadu 1942 se rozeběhly přípravy na vylodění v severní Africe a Augusta jako součást svazu TG34.9 tvořila jeho centrální útočnou část. U pobřeží se americké lodě střetly s francouzským lehkým křižníkem Primauguet a skupinou torpédoborců. Augusta a lehký křižník USS Brooklyn palbou svých děl poškodily francouzský křižník a jeden torpédoborec natolik, že lodě byly nuceny najet na mělčinu, aby předešly potopení. Po vylodění spojeneckých jednotek se Augusta vrátila do Spojených Států, kde byla v New York Navy Yard přezbrojena a znovu vystrojena. V srpnu 1943 posílila Augusta britskou Home Fleet spolu s bitevními loděmi South Dakota a Alabama jako reakci na hrozbu německé bitevní lodi Tirpitz. Americké jednotky kotvily na základně ve Scapa Flow. Augusta operovala v severních vodách do listopadu 1943, kdy byla odvolána zpět do USA kvůli opětovnému vystrojení. V dubnu 1944 se pak vrátila zpět do britských vod, aby se připravila na vylodění spojenců v Normadii. Při vylodění působila jako vlajková loď svazu Western Task Force. Po skončení operace Overlord se přesunula do Středozemního moře a působila u jihofrancouzských břehů a podporovala vylodění jednotek v operaci Dragoon. V oblasti se zdržela do září 1944 a poté odplula do Philadelphia Navy Yard kvůli přezbrojení, které probíhalo do února 1945. Po skončení války v Evropě přepravila Augusta prezidenta Trumana do Antwerp na Potsdamskou konferenci a zpět do USA přepravovala americké vojáky.

Po skončení Druhé světové války byla Augusta vyřazena z aktivní služby 16. července 1946. Zůstávala však v rezervě do 1. března 1959, kdy byla vyškrtnuta ze seznamu válečných plavidel. Do šrotu pak byla prodána firmě Robert Benjamin v Panama City 9. listopadu 1959.

Technicko -Taktická Data:

Délka celková 182,96 m
Délka při čáře ponoru 177,4 m
Šířka 20,14 m
Ponor 5,92 m
Výtlak standardní 9 006 t
Výtlak maximální 11 420 t
Výzbroj 9 x 203 mm (3x3)
4 x 127 mm (4x1)
6 x 533 mm torpédomety (2x3)
Pancéřování boční pás 76 mm (v místech strojovny); paluba 25mm; muniční komory 95 mm
Max. rychlost 32,5 uzlu
Pohon 8 kotlů White-Foster
4 Parsonsovy převodované turbíny
Výkon 107 000 ks
Akční rádius 10 000 nm. při 15 uzlech
Zásoba paliva 2 108 t
Letouny 4
Katapulty 2
Posádka 617
Uvedena do služby 30. ledna 1931
Potopena / vyřazena 16. července 1946

 


Copyright © All Rights Reserved