zpět válečné lodě II. světové války

Válečné lodě II. světové války

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


Americké těžké křižníky

USS Pensacola (CA-24)
připravil Michal Béza

Kategorie: Těžký křižník
Třída: Pensacola

Po roce 1918, kdy Britové spustili na vodu třídu křižníků Cavendish, která totálně převyšovala všechny křižníky ve výzbroji US NAVY, bylo rozhodnuto postavit třídu lodí, která by se britským plavidlům minimálně vyrovnala, ale spíše je překonávala. Touto třídou byla třída Pensacola, která skutečně byla ve všech parametrech lepší nežli britské křižníky. Její dvě jednotky, USS Pensacola a USS Salt Lake City byly postaveny ve druhé polovině dvacátých let a tak se jednalo o tzv. Washingtonské křižníky, tedy křižníky podřizující své parametry Washingtonské smlouvě.

Těžký křižník USS Pensacola byl postaven v loděnicích New York Navy Yard. Zde byl 7. října 1926 položen kýl, loď pak byla spuštěna na vodu 25. dubna 1929 a dokončena 6. února 1930.

Ačkoli byly křižníky třídy Pensacola lépe pancéřovány než starší bristké jednotky, kvůli limitu výtlaku 10 000 tun bylo i jejich pancéřování poměrně slabé, především pak vzhledem k japonským těžkým křižníkům. Jistým přínosem pro ochranu a schopnost přežití bylo rozmístění strojoven a kotelen, kdy se v podélné ose lodi strojovny a kotelny střídaly, a tak se redukovalo riziko jejich úplného vyřazení jedním zásahem nepřátelského projektilu nebo torpéda. Pancéřování (viz. TTD) mělo celkovou hmotnost 773 tun a boční pás dosahoval v místech předních muničních komor tloušťky až 100 mm.

Původně měly být křižníky Pensacola vyzbrojeny děly ráže 127mm a 152 mm a tudíž by se jednalo o lehké křižníky. Později však bylo rozhodnuto je vyzbrojit deseti děly ráže 203 mm a tak se z nich staly první těžké křižníky ve výzbroji Spojených Států *. Děla byla uložena poněkud netradičně ve dvou dvouhlavňových věžích, nad nimiž byly umístěny trojhlavňové věže. To bylo vynuceno tím, že poměrně úzký trup nedovoloval blízko přídi a zádi umístit rozměrnější barbetu pro trojhlavňovou věž s děly ráže 203 mm. Jednou z výhod tohoto uspořádání bylo, že bylo více hlavní umístěno výše nad vodní hladinou a tedy relativně v suchu. Děla měla společné ložiště a pálila projektily o hmotnosti 117 kg do vzdálenosti 28 990 metrů.
Sekundární výzbroj tvořily čtyři univerzální kanóny ráže 127 mm /25 cal. Protileteckou výzbroj měly původně tvořit čtyři kanóny ráže 57 mm, ale ty nebyly nikdy instalovány a loď pak byla až do Druhé světové války vyzbrojena pouze několika velkorážnými kulomety (pravděpodobně ráže .50). V neposlední řadě byly na palubě dva trohlavňové torpédomety ráže 533 mm.

Křižník měl hangár pro dva letouny (většinou typ Vought O3U Corsair) a katapult pro jejich vypouštění umístěn uprostřed trupu.

Výtlak lodi byl poddimenzován a na moři byl křižník poměrně značně vratký a tak bylo nutno instalovat dva břišní kýly.

Po uvedení do služby sloužil křižník Pensacola podél východního pobřeží Spojených států a v roce 1935 byl přidělen ke čtvrté křižníkové divizi a převelen do Pacifiku. V roce 1941 bylo jeho úkolem střežit konvoje v Australských vodách a v době japonského útoku na Pearl Harbor právě doprovázel konvoj z Pearl Harboru do Manily. Australské konvoje střežil až do jara 1942 a v lednu se připojil k Task Force11 a spolu s letadlovou lodí Lexington podnikl nájezd na Wake Island. Dále pro ni zajišťoval protileteckou ochranu při bojích u Bougainville na Šalamounových ostrovech. Pensacola i poté pokračovala v doprovodu letadlových lodí v Korálovém moři a u Nové Kaledonie. V bitvě o Midway v červnu 1942 doprovázela v rámci svazu Task Force16 letadlovou loď Enterprise a statečně bránila letadlovku Yorktown, kterou ochránila před útoky japonských torpédonosných letounů. Poté se Pensacola vrátila do Pearl Harboru a byla přičleněna k Task Force17, se kterou se v září zapojila do bojů o znovudobytí Guadalcanalu. Při bitvě u Santa Cruz 26. října 1942 zachraňovala Pensacola trosečníky z letadlové lodi Hornet, která byla během bitvy potopena. Následně byla převelena k Task Force67 a v rámci tohoto svazu se střetla v noční bitvě z 30. listopadu na 1. prosinec s japonskými silami u Tassafarongy. Zde, v "Průlivu se železným dnem", na ni zaútočila skupina japonských torpédoborců a Japoncům se podařilo potopit těžký křižník Northampton. Pensacola byla později torpédována japonskou ponorkou, ale udržela se na hladině a dovlekla se těžce poškozená do přístavu.

Od ledna do listopadu 1943 byla Pensacola opravována a přezbrojována v Pearl Harboru, kde byly přebudovány stožáry, instalován nový radar a systémy řízení palby, ale především byl křižník mohutně dozbrojen protileteckou výzbrojí sestávající ze 40 mm čtyřkanónů Bofors a 20 mm kanónů Oerlikon.

Ještě v listopadu 1943 se Pensacola vrátila na bojiště a zapojila se do bojů u ostrovů Betio a Tarawa a do následujících operací u Marshallových ostrovů a později se účastnila celého tažení na Gilbertových ostrovech. Po krátké přestávce, věnované znovuvystrojení lodě, byla Pensacola v dubnu 1944 převelena do severního Pacifiku a podílela se na dobývání Kurilského souostroví až do 13. srpna 1944, kdy se vrátila do Pearl Harboru. V následujícíh měsících pak bombradovala ostrovy Wake, zúčastnila se bitvy v zálivu Leyte a u mysu Engano a poté ostřelovala silně opevněný japonský ostrůvek Iwo Jima, kde byla 17. února 1945 šestkrát zasažena pobřežní baterií, přičemž zahynulo mnoho mužů z její posádky. Po následných opravách se Pensacola vydala opět do boje, tentokráte podpořit invazní jednotky u Okinawy, ale 15. dubna byla převelena zpět do USA kvůli přezbrojení. Zpět na bojiště se dostala až 3. srpna 1945 a působila v oblasti Aleut. Po japonské kapitulaci se zapojila do své poslední operace s názvem Magic Carpet, což byla přeprava tisíců amerických vojáků z pacifického bojiště.

V roce 1946 byl křižník Pensacola oficiálně vyřazen z činné služby a v srpnu 1946 byl zakotven u atolu Bikiny, kde sloužil jako testovací plavidlo při testech atomových zbraní. Loď přežila jaderné výbuchy a byla rozebrána až v roce 1948.

Technicko -Taktická Data:

Délka celková 178,51 m
Délka při čáře ponoru 173,74 m
Šířka 19,89 m
Ponor 5,93 m
Výtlak standardní 9 242 t
Výtlak maximální 11 696 t
Výzbroj 10 x 203 mm/55 cal (2x3, 2x2)
4 x 127 mm/25 cal (4x1)
6 x 533mm torpédomety (2x3)
28 x 40 mm Bofors AA (7x4)(po roce 1943)
24 x 20 mm Oerlikon AA (12x2)(po roce 1943)
Pancéřování 63,5mm - bok
25,4mm - paluba
101mm - věže
Max. rychlost 32,5 uzlu
Pohon 8 kotlů White-Forster
4 převodované Parsonsovy parní turbíny
Výkon 107 000 ks
Akční rádius 10 000 nám. mil při 15. uzlech
Zásoba paliva 2 116 t
Letouny 4
Katapulty 2
Posádka 631 mužů
Uvedena do služby 6. února 1930
Potopena / vyřazena 10. listopadu 1948

* pozn.:  K faktickému rozdělení křižníků na lehké a těžké došlo v roce 1930 na Londýnské konferenci, kdy pro těžké křižníky byl zachován výtlak 10 000 tun a ráže děl 8"(203 mm) a nová kategorie křižníků byla omezena ráží děl na 6" (152 mm) a výtlak omezen nebyl. To však neznamená, že by lehké křižníky měly všeobecně větší výtlak než těžké - všechny námořní mocnosti totiž u nových těžkých křižníků obcházely omezení výtlaku, i když veřejně deklarovaly pouze povolený výtlak, a po započetí Druhé světové války už na omezení nikdo nebral zřetel. Těžké křižníky pak nesly 8" děla většinou ve dvojvěžích a lehké křižníky měly větší počtet 6" děl v trojvěžích.

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles