zpět válečné lodě II. světové války

Válečné lodě II. světové války

NAVIGACE

Americké letadlové lodě

USS Lexington (CV-2)
připravili Alexandr Vasilenko & Michal Béza

Kategorie: Letadlová loď
Třída:
Lexington

USS Lexington CV-2 společně s USS Saratoga CV-3 představují produkt odzbrojovací konference, která proběhla ve Washingtonu 1921. Námořní velmoci se tehdy dohodly na přerušení stavby a sešrotování velkého množství bitevních lodí a křižníků. Jedinou výjimku dostaly letadlové lodi, které mohly být postaveny z rozestavěných bitevních křižníků. USA toho využily a upravily dva trupy bitevních křižníků třídy Lexington (ostatní čtyři rozestavěné jednotky byly sešrotovány). Takto vznikly dvě velké a rychlé letadlové lodi. Jejich výtlak 41 000 tun byl větší než u většiny soudobých bitevních lodí. Lodě byly 270 metrů dlouhé, 32 metrů široké a měly standardní ponor 9,75 metru. Posádku tvořilo 2 327 mužů.
Dne 8. ledna 1921 byl položen kýl bitevního křižníku Lexington v loděnici Fore River Shipbuilding Co. v Quincy ve státě Massachussets a 1. července 1922 byla schválena změna na letadlovou loď. Loď byla spuštěna na vodu 3. října 1925 a námořnictvo ji převzalo 14. prosince 1927. Kapitánem se stal Albert W. Marshall.
Lodě třídy Lexington byly skutečně mimořádně veliké a do roku 1944 (Saratoga) byly největšími a nejrychlejšími letadlovými loděmi světa. V době svého vzniku se zdály až příliš rozměrné, ale jak se v průběhu války ukázalo, právě takové typy byly na bojišti potřeba a měly budoucnost. Již v předválečném období dokázaly hodnotu letadlových lodí při cvičných útocích na Panamský průplav a v roce 1938 dokonce na Pearl Harbor (!)


USS Lexington v roce 1927 ještě s těžkými děly ráže 203 mm

Pohon lodí tvořily mohutné kotelny a elektrické motory. U původního projektu se konstruktéři rozhodovali, jakou cestou se v oblasti pohonu vydají. Nakonec padla volba právě na tento hybridní systém. Velké kotelny dodají páru generátorům a ty vyrobí elektřinu pro obří elektromotory ve strojovnách. Bylo použito 16 kotlů Yarrow a čtyři turbíny General Electric. Celkový výkon se pohyboval okolo 180 000 koňských sil (136 160 kW). Svojí rychlostí 34 uzlů patřily k tomu nejrychlejšímu, co brázdilo světová moře. Výkon pohonných systémů lze dokladovat jedním příkladem, kdy USS Lexington zásobovala svými generátory v zimě 1929/30 celé město Tacoma (st. Washington) při výpadku místní vodní elektrárny. Sedm komínů původně projektovaných na bitevním křižníku bylo spojeno v jeden mohutný komín se čtyřmi kouřovody, který byl 24,38 metru vysoký a dával lodím nezaměnitelnou siluetu. Jeho nevýhodou bylo, že způsoboval problémy při operacích palubních letadel. Při určitém směru větru se za ním vytvářelo nepříjemné víření, které značně ohrožovalo přistávající letouny. Před komínem byla umístěna velitelská věž, která ještě zdaleka nepřipomínala "ostrov" jak jej známe z pozdějších typů.
Loď těžila z původní konstrukce bitevního křižníku a byla opatřena solidním pancéřováním. Dvojité dno chránilo proti explozím torpéd až do hlavice 340kg. Boky chránil pancéřový pás o síle 127mm - 178mm. Letovou palubu tvořily desky o síle 25,4mm na nichž byly dřevěné fošny pro lepší chování letounů při startu a přistávání. Pod letovou palubou byla horní hangárová paluba o síle 51mm a nad strojovnami byla pancéřová paluba o síle 89mm.
Původní výzbroj měla odpovídat bitevnímu křižníku: 4x2x406mm, 16x152mm, 6x76mm a 8x torpédomety, ale při přestavbě na letadlovou loď byla výzbroj změněna následovně: osm děl ráže 203mm bylo umístěno ve 4 dvoudělových věžích podobných těm z těžkých křižníků. Dále pak 12 kanónů ráže 127mm umístěných jednotlivě a protiletecké kulomety 12,7mm. Vyzbrojení děly velké ráže bylo sice v souladu s podmínkami Washingtonské smlouvy, ale jejich použití bylo přinejmenším diskutabilní. Zrovna tak protiletecká baterie byla poměrně slabá, což určovala tehdy platná doktrína pro letadlové lodě - tedy že nejlepší protiletadlovou výzbrojí letadlové lodě jsou její vlastní letouny. Tento omyl byl záhy rozpoznán a protiletadlová výzbroj byla na počátku války posílena. Dělové věže s kanóny ráže 203 mm byly do roku 1942 sejmuty a nahrazeny dvouhlavňovými protiletadlovými komplety ráže 28 mm. Děla ráže 127 mm byla nahrazena novějšími modely obého použití (DP-Dual Purpose) a byly doplněny protiletecké zbraně v počtu dvaatřiceti kanónů ráže 20 mm.
Leteckou výzbroj představovalo 90 strojů - 18x stíhací F2F-1, 20x průzkumný SBU-1, 18x bombardér F4B-4, 18x torpédový BG-1 a 2 plovákové JF-1 a 3O2U-3. Počet letounů se měnil, stejně tak jejich skladba 7. prosince 1941 to bylo letouny 30x střemhlavý Douglas Dauntless SBD-2 a SBD-3, stíhací 16x Brewster Buffalo F2A-3 a torpédové 12x TBD-1 Douglas Devastator. V roce 1942 to bylo 88 strojů, ale standardně loď nesla 63 letounů. Letouny vyvážely na palubu dva výtahy o rozměru 13,7m x 7,6m.

Po zkouškách se loď dostala k flotile se základnou v San Pedru 7. dubna 1927. Zde dokončovala výcvik posádek, nácvik bojových operací a řešily se drobné problémy a nedostatky. V následujících letech se účastnila manévrů v oblasti Havaje, Karibiku a Panamského průplavu.
16. ledna 1930 ukončil Lexington 30. denní humanitární misi, ve které zásoboval elektřinou město Tacoma ve státě Washington, když došlo k výpadku jejich elektrárny. Zde se uplatnil její turboelektrický pohon.
V době útoku Japonců na Pearl Harbor loď převážela letouny, které posílily letecké síly na ostrově Midway. Loď ihned odstartovala svá průzkumná letadla ve snaze vypátrat japonské loďstvo, ale bohužel (či naštěstí) se to nepodařilo. Krátce nato se setkala s USS Indianapolis CA35 a USS Enterprise CV-6, společně pak hlídkovaly severozápadně od Oahu až do návratu do Pearl Harboru 18. prosince 1941.
Následující den se vydala napadnout japonské síly v Jaluitu aby pomohla uvolnit tlak na ostrov Wake. 20. prosince 1941 byl tento úkol zrušen a spolu s USS Saratoga CV-3 se vydala posílit Wake. 23. prosince 1941 ale ostrov podléhá opakované invazi a lodi se vracejí do Pearl Harboru 27. prosince 1941.
USS Lexington CV-2 patroluje v následujících dnech v oblasti Oahu - Johnston - Palmyra do 11. ledna 1942, kdy se stává vlajkovou lodí viceadmirála Wilsona Browna, velícímu svazu Task Force 11. Dne 16. února vyplouvá k útoku na japonskou základnu Rabaul na Nové Británii. 20. února 1942 se loď stává cílem 18 bombardérů. Její stíhací ochrana sestřelila 17 letounů, loď vyšla bez poškození. Poručík E.H.O´Hara známý později jako Butch získává za 5ti násobný sestřel Medal of Honor.
Ofenzivní nasazení v této oblasti pokračuje a USS Lexington  se setkává s USS Yorktown CV-5 a tvoří Task Force 17. Jejich letouny úspěšně přelétají pohoří Owena Stanleye na Nové Guineji a způsobují těžké škody japonským základnám Salamaua a Lae 10. března 1942.
Dne 26. března 1942 je loď zpět v Pearl Harboru, avšak japonský tlak ji nutí k návratu zpět do oblasti Korálového moře. 1. května se znovu přidává k USS Yorktown CV-5. Jejich cílem je zabránit Japoncům v transportu vojáků do oblasti a odvrátit útok na Port Moresby.
7. května 1942 hledají průzkumná letadla japonské lodi. Nalézají lehkou letadlovou loď Shoho. Ta je potopena. Druhý den náhle objeví stíhací krytí obou letadlových lodí skupinu 27 japonských bombardérů a devět z nich sestřelí.
8. května 1942 se podaří objevit polohu letadlové lodi Shokaku. Letouny obou lodí startují a Shokaku je vážně poškozena. Ve skoro stejnou dobu ale nalézají svůj cíl i japonská letadla. Obratnější Yorktown vyvázne se třemi pumovými zásahy. USS Lexington inkasuje dva zásahy torpédy do levého boku a dvěma lehkými pumami do paluby. Zpočátku vše vypadá ještě dobře, loď si drží rychlost 25 uzlů a pokračují letové operace. Až do exploze způsobené roztrženým palivovým potrubím, které nebylo naplněné inertním oxidem uhličitým. Osud lodi zpečetí další exploze, která způsobí rozsáhlý požár, který ohrožuje skladiště pum a torpéd. V 15:58 kapitán Frederick C. Sherman nařizuje připravit se k opuštění lodi. V 17:07 vydává pokyn opustit loď. Posádku vytahují doprovodné křižníky a torpédoborce. O několik minut později explodují skladiště munice a okolní lodi jsou zasypány troskami. Torpédoborec USS Phelbs DD360 dvěma torpédy ukončuje agónii hořící lodi. Po explozi se USS Lexington CV-2 potápí.
"Lady LEX" (USS Lexington) obdržela dvě bojové hvězdy za činnost ve válečných oblastech, ale jejím hlavním přínosem bylo společně s USS Saratoga CV-3 vypracování strategie nasazení letadlových lodí a technik umožňujících účinné nasazení leteckých skupin z letadlových lodí.


Technicko-Taktická Data:

  r. 1927 r. 1942
Celková délka 270 m
Šířka 27,4 m
Ponor 9,75 m
Délka letové paluby 266 m
Šířka letové paluby 32 m
Výtlak standardní 34 800 tun
Výtlak maximální 42 000 tun
Výzbroj kanónová 8 x 203 mm Mk 14 (4x2) 12 x 28 mm (6x2)
 12 x 127mm (12x1)
12 x 127mm DP (12x1)
48 x 12,7mm
32 x 20 mm
  28 x 12,7 mm
Letouny ve výzbroji celkem 63 strojů (standardně), maximálně 90
18x stíhací F2F-1 30x Douglas Dauntless SBD
20x průzkumný SBU-1 16x Brewster Buffalo F2A
18x bombardér F4B-4 12x TBD-1 Devastator
18x torpédový BG-1  
Katapulty 2
Výtahy 2
Pancéřování bok 127mm-172mm,
paluby 25,4mm, 51mm a 89mm
Max. rychlost 34 uzlu
Pohon 16 x parní kotel Yarrow
4 x turbína(generátor) General Electric
+ 8x elektromotor
Výkon 4x 45 000 SHP
Lodní šrouby 4
Posádka 2327 mužů
Uvedena do služby 14. prosince 1927
Vyřazena ze služby / potopena   8. května 1942

 


Copyright © All Rights Reserved