NAVIGACE

Takao
připravil Michal Béza

Kategorie: Těžký křižník
Třída: Takao

Třída Takao doplňovala předchozí čtveřici těžkých křižníků třídy Myoko a spolu s nimi měla tvořit protiváhu americkému zbrojnímu programu First Cruiser Bill z roku 1924. Původně měly být postaveny čtyři jednotky velmi podobné třídě Myoko, ale později bylo rozhodnuto provést zásadní změny v ochraně i výzbroji. Koncepce nových japonských křižníků byla schválena v březnu 1927 a vycházela z předcházející třídy. Lišila se především novými kanóny ráže 203 mm, vylepšeným pancéřováním muničních skladů, novým velitelským můstkem, otočnými torpédomety, dvěma katapulty a další řadou vylepšení, z nichž některá byla později při modernizacích uplatněna také na starších typech. Už předchozí třída nedodržovala "washingtonský" limit ve výtlaku a křižníky Takao byly ještě těžší. Ačkoli "papírově" byl udáván standardní výtlak 10 007 tun, skutečný výtlak činil 11 400 tun. Byly to největší těžké křižníky postavené pro japonské námořnictvo, některé prvky ochrany byly odvozeny z britské třídy Kent, dva letecké katapulty zase z amerických typů Northampton.

Takao byla postavena v loděnicích Yokosuka. Stavba započala 28. dubna 1927, trup byl spuštěn na vodu 12. května 1930 a loď vstoupila do služby 31. května 1932.

Hlavní výzbroj plavidla tvořilo deset děl ráže 203 mm/50 cal  Nendo Shiki 2Go uložených v pěti dvojhlavňových věžích ve stejném uspořádání jako na třídě Myoko. Děla byla uložena v dělových věžích typu E, které dovolovaly maximální náměr až 70°, což jim mělo umožnit boj proti letadlům.
Sekundární výzbroj tvořily pouze čtyři HA kanóny ráže 120 mm/45 cal uložené jednotlivě. Jejich počet byl tak nízký, protože se v protileteckém boji počítalo s použitím děl hlavní baterie. Brzo však byla odhalena nedostatečnost takové výzbroje a byly dodatečně instalovány dva dvouliberní (40mm) kanóny typu Vickers. V květnu 1942 byly kanóny ráže 120 mm nahrazeny osmi kanóny ráže 127 mm/40 cal.
Lehkou protileteckou výzbroj tvořily původně pouze dva kulomety ráže 7,7 mm. Ty byly při první rozsáhlejší modernizaci mezi květnem 1938  a srpnem 1939 nahrazeny osmi kanóny ráže 25 mm ve dvojhlavňových kompletech a čtyřmi kulomety ráže 13,2 mm taktéž ve dvojhlavňovém uložení. V průběhu války byla doplňována další protiletecká výzbroj a ta se na jednotlivých lodích různila jak v počtu hlavní tak ve velikosti ráží. Takao obdržela v srpnu 1943 dva trojhlavňové komplety ráže 25 mm a od ledna 1944 byla konfigurace 25 mm kanónů následující: 2x3, 6x2 a 8x1, celkem tedy 26 hlavní. Od června se zvýšil jejich počet na 60 kusů: 6x3, 6x2 a 30x1.
Torpédovou výzbroj mělo původně tvořit dvanáct torpédometů ve čtyřech trojhlavňových kompletech, ale kvůli úspoře tonáže byly instalovány pouze dvouhlavňové komplety, zato vybavené rychlo-nabíjecím systémem a zásobou 16 torpéd na hlaveň, aby se kompenzovala nedostatečná boční salva při sníženém počtu hlavní. Zbraně byly uloženy v otočných lafetách umístěných v chráněné nástavbě uprostřed trupu. Na podzim 1941 však byly nahrazeny čtyřmi čtyřhlavňovými vrhači s novým nabíjecím systémem a palebným průměrem 8 torpéd na hlaveň. 
Do výzbroje byly také postupně zahrnovány radary a to 21 Go v srpnu 1943 a dvakrát 22 Go v lednu 1944.
Jak je výše uvedeno, lodě obdržely po vzoru amerických křižníků dva letecké katapulty. Mohly nést až tři hydroplány, většinou jeden E13A1 "Jake" a dva F1M2 "Pete".
Hnací systémy byly obdobné jako na třídě Myoko.

Takao v roce 1932

Tvar trupu vycházel z předchozí třídy, ale namísto oceli HT byla použita ocel Ducol. Nástavby byly převážně svařované a byly také v nebývalé míře použity lehké slitiny. Pancéřování zahrnovalo především boční pancéřový pás, který byl ve srovnání s předchozí třídou kratší. Podle pravidel japonské konstrukční školy tvořil integrální součást konstrukce trupu, byl vysoký 2,5 metru, nahoře tloušťky 127 mm, směrem dolů se zužoval na 76 mm (uprostřed), respektive 38 mm (na koncích). Překrýval zboku muniční sklady, které samotné měly stěny silnější než na dřívějších třídách. Jejich stropy byly tvořeny 47 mm pancéřem. Pancéřové jádro uzavíraly vepředu a vzadu pancéřové přepážky tloušťky 102 mm respektive 76 mm. Hlavní paluba byla chráněna pancéřováním tloušťky 32 mm, horní paluby na kritických místech pancéřem tloušťky 25 mm. Dělové věže měly stěny silné 25 mm.
Třída Takao se od svých předchůdců lišila novým kompaktním pancéřovaným můstkem. Také ten byl zbudován pomocí elektrického svařování. Podhladinovou část trupu chránily protitorpédové výdutě. Pancéřování křižníku představovalo 2 568 tun oceli, což bylo přibližně 16,8 procent výtlaku. Mohutná výzbroj a silné pancéřování se negativně projevilo na celkovém výtlaku lodí a potažmo tedy na jejich ponoru, rychlosti a samozřejmě utrpěla stabilita. Maximální výtlak plánovaný při zkouškách na 12 986 tun se nepodařilo dodržet a vzrostl až na 14 838 tun. Při dalších modernizacích přidávajících výzbroj navíc dále narůstal. V roce 1936 bylo v důsledku silného orkánu poškozeno mnoho lodí Čtvrté flotily a proto byla zesílena konstrukce všech čtyř lodí třídy Takao. U samotné Takao doznalo změny umístění zadního stěžně, který byl posunut více dozadu až za katapulty a přední stožár byl také přebudován.

Takao po modernizaci v roce 1942

Stavbě dalších čtyř těžkých křižníků zabránilo podepsání dokumentů Londýnské konference 22.4.1930. Dokončení třídy Takao v roce 1932 naplnilo limit pro tento typ plavidel stanovený Japonsku na 100 450 T. Třída Takao tak měla být posledními těžkými křižníky postavenými pro japonské námořnictvo. Proč tomu tak nebylo bude vysvětleno v článku o křižnících třídy Mogami.

 

Takao byla se svými sestrami, které byly dokončeny v průběhu roku 1932, převelena v prosinci toho roku ke Čtvrté křižníkové divizi (Sentai 4), kde nahradily křižníky třídy Myoko. Dne 15. listopadu 1935 byly lodě postaveny mimo službu a podstoupily první přestavbu. Dne 1. prosince 1936 se Takao vrátila spolu s křižníkem Maya zpět ke Čtvrté divizi a v průběhu roku 1937 se k nim přidala i Chokai. Na léta 1937 - 38 byla plánovaná velká modernizace celé třídy, ale loděnice nebyly schopné zvládnout ve stanoveném čase přestavbu celé čtveřice lodí a tak z důvodu blížícího-se konfliktu v Tichomoří byla přesunuta do doků pouze Takao a Atago. Do loděnic Takao dorazila 15. listopadu 1937 a modernizace probíhala od května 1938 do 31. srpna 1939. Dne 15. listopadu se pak znovu připojila ke Čtvrté divizi.

Po vypuknutí války sloužila Takao spolu se Čtvrtou divizí u jihočínských břehů, odkud podporovala vylodění v Malajsii a na Borneu. V lednu 1942 byla celá třída vyjma Chokai převelena na Palau. Odtud lodě operovaly v oblasti holandských kolonií, což vyvrcholilo invazí na Jávu a následný střet se spojeneckou flotilou jižně od Jávy. Při této akci dne 1. března 1942 Takao spolu s Atago potopily torpédoborec USS Pillsbury. Po anexi holandských kolonií, Filipín a Malajsie se lodě přesunuly do Japonska, kde od dubna do května 1942 proběhlo přezbrojení a posílení protiletecké výzbroje. Takao spolu s Maya se poté vydaly na sever k Aleutskému souostroví, kde působily od května do července. V srpnu se rozjela kampaň u Šalamounova souostroví a Čtvrtá křižníková divize byla postupně převelena do oblasti. Následovalo několik urputných bitev a následky dělových přestřelek pocítily obě strany. V noci ze 14. na 15. listopadu podpořily Takao a Atago bitevní loď Kirishima při útoku na americkou bitevní loď USS South Dakota a těžce ji poškodily, když ji zasáhly minimálně šestnácti projektily ráže 203 mm. V prosinci se Takao spolu se svými sestrami opět vrátila do Japonska, kde byly přezbrojeny a opět posíleny PL zbraněmi. Modernizace trvala do dubna 1943 a poté se lodě přesunuly na základnu Truk, odkud působily v oblasti Karolín téměř po celý zbytek roku 1943. Dne 5. listopadu 1943 byly Takao, Atago a Maya poškozeny letouny z USS Saratoga při jejich útoku na Rabaul. Všechny tři lodě se musely kvůli opravám vrátit do domovských přístavů, Takao byla opět akceschopná v lednu 1944. V březnu toho roku se křižníky ze Čtvrté divize připojily k nově zformované První mobilní flotile a ve dnech 19.-20. června se zúčastnily bitvy o Filipínské moře.
Následně se lodě třídy Takao přesunuly do Singapuru. Zde se připojily k hlavnímu svazu Střed admirála Kurity a vydaly se zpět k Filipínám vstříc spojenecké invazní flotile. Dne 23. října křižníky vypluly z Brunejského zálivu a kromě Takao byly všechny potopeny. Takao "inkasovala" dva zásahy torpédy z ponorky USS Darter, které způsobily záplavu několika kotelen, uhašení kotlů a ztrátu výkonu. Loď se naštěstí podařilo stáhnout z bojiště a vlastními silami se dopravila do Bruneje. Po částečných opravách se přesunula zpět do Singapuru, kam dorazila 12. listopadu. V Singapuru měla podstoupit rozsáhlejší opravy, ale bylo zjištěno, že tamní opravárenské kapacity jsou nedostačující. Navíc po několika leteckých útocích na přístav utržila loď další poškození, které vylučovalo další použití v námořních operacích. Zůstala tedy zakotvená jako protiletecká baterie proti náletům bombardérů B-29. Dne 31. července 1945 byla napadena britskými miniponorkami (podle jiného zdroje už 5.2.1945) a exploze otevřela v jejím boku 6,5 metru dlouhou trhlinu a voda zaplavila muniční skladiště. Ani následkem dalšího poškození se nepotopila, nicméně její bojová hodnota byla nulová. Po japonské kapitulaci byla 21. září předána Britům, po nějakou dobu využívána jako ubytovací loď, než byla stejně jako Myoko potopena 27. října 1946 v Malackém průlivu.

Technicko-Taktická Data: