zpět válečné lodě II. světové války

Válečné lodě II. světové války

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


HMS Rodney
připravil Michal Béza

Kategorie: Bitevní loď
Třída:
Nelson

Velká Británie plánovala po První světové válce postavit novou třídu pomalejších a dobře vyzbrojených bitevních lodí lodí a jednu třídu rychlých a dobře vyzbrojených bitevních křižníků pod projektovým označením G3. Tyto lodě měly mít standardní výtlak až 49 000 tun, ale kvůli omezením plynoucím z Washingtonské smlouvy od stavby obou tříd válečných plavidel nakonec upustila. Díky výjimce ze zákazu stavby nových jednotek se však v roce 1922 přece jen mohla pustit do projektování dvou nových lodí avšak s limitem standardního výtlaku 35 000 tun, jak ukládala dohoda.

Jednalo se o třídu Nelson o standardním výtlaku přibližně 33 000 tun. Druhou lodí této třídy byla bitevní loď Rodney, která byla stavěna v loděnicích Cammell-Laird v Birkenheadu. Zde byl 28. prosince 1922 položen kýl a 17. prosince 1925 byl trup spuštěn na vodu. Loď byla dokončena a uvedena do služby 10. listopadu 1927.

Jednalo se o značně nestandardní design. Děla hlavní baterie, Brity dosud nepoužívané ráže 406 mm (16"/45cal), byla umístěna ve třech trojitých věžích hned za sebou na přídi. Tato koncepce měla zmenšit délku pancéřového jádra bitevní lodi, podobně jako to za deset let zopakovali Francouzi u lodí Dunkerque a Richelieu. Tím se měla ušetřit tonáž pro další pancéřování. To bylo důkladné - např. boky měly maximální tloušťku 355 mm a dělové věže 406 mm - mělo odolat 406 mm granátu na vzdálenost 15-20 km. Pancéřová ochrana nakonec "spolkla" tolik tonáže, že na výkonné hnací systémy už nezbylo. Na loď byly instalovány dvě parní turbíny o pouhých 45 000 koňských silách, které dávaly lodi maximální rychlost 23,5 uzlu, což bylo již v době jejich stavby žalostně málo.
Loď trpěla i dalšími neduhy. Děla ráže 406 mm se ukázala jako značně nepřesná (především ve srovnáním se staršími typy ráže 381mm) a ani přes různé úpravy nebylo dosaženo větší přesnosti. Děla střední ráže 152 mm byla umístěna na zádi v šesti slabě pancéřovaných dvojvěžích a přes svůj značný náměr nebyla kvůli pomalé rotaci věží a náměru hlavní schopná protileteckého boje. Tuto činnost měly zastat kanóny ráže 120 mm a 40 mm rychlopalné čtyř-kanóny nazývané pom-pomy. Naštěstí ve třicátých letech byla Rodney stejně jako Nelson přezbrojena mohutnou protileteckou výzbrojí sestávající z moderních rychlopalných kanónů ráže 20 mm Oerlikon a ráže 40 mm Bofors.
Oproti designu dřívějších typů postavených ještě v První světové válce nebyly na palubě typické dva trojnožkové stožáry, ale pouze jeden kombinovaný s jeřábem pro manipulaci s čluny a náklad materiálu a také se zde jako nový prvek ve vzhledu lodi objevil můstek ve formě mohutné věže. Na HMS Rodney byl na prostřední dělové věži hlavní baterie (značené "X") instalován katapult pro hydroplány, ale byl sejmut mezi lety 1942-43.

Po vypuknutí Druhé světové války na podzim roku 1939 se HMS Rodney spolu s bitevní lodí HMS Nelson zapojily do válečných operací v severním Atlantiku a v Norských vodách. První misí HMS Rodney bylo 26. září 1939 eskortování poškozené britské ponorky HMS Spearfish spolu s křižníky HMS Sheffield a HMS Aurora a s letadlovou lodí HMS Ark Royal od norských břehů. Konvoj byl sice napaden německými letadly, avšak lodě neutrpěly žádné poškození. Do konce roku pak HMS Rodney vykonala několik hlídkových plaveb a poté v Liverpoolu podstoupila opravu kormidel. Na moře se dostala až v lednu 1940 a stala se vlajkovou lodí.
Dne 8. dubna 1940 obdrželi Britové zprávu o německé invazi do Norska a hlavní část britské flotily, v čele s bitevními loděmi HMS Rodney a HMS Valiant doprovázenými šesti křižníky a osmi torpédoborci, vyrazila z kotviště Scapa Flow k norským přístavům. Následujícího dne v poledne byl svaz u Bergenu napaden německými letadly. Bitevní loď Rodney byla zasažena 450 kg pumou, která naštěstí explodovala na pancéřové palubě a do nitra lodi nepronikla. Flotila se vrátila na kotviště Scapa 17. dubna. Odtud pak 9. června vyrazila HMS Rodney spolu s bitevním křižníkem HMS Renown a jejich bitevní skupinou tvořenou torpédoborci za účelem krytí konvoje s pozemními jednotkami, který se vracel z Norska. Následujícího dne však obdrželo velení zprávu o vyplutí dvojice německých válečných lodí z Trondheimu a sice bitevní lodi Gneisenau a těžkého křižníku Hipper. Velení změnilo kurz bitevního svazu směrem k nim a ke skupině se navíc připojila letadlová loď Ark Royal. Ani rozsáhlý letecký průzkum však nedokázal najít nepřátelské jednotky a tak se celý svaz obrátil směrem k Narviku a odkud pak prováděl krytí konvojů do 15. června. Rodney a Renown se pak vrátily na kotviště ve Scapa Flow a 24. července byla vlajka velení flotily přesunuta z HMS Rodney na HMS Nelson. Na podzim 1940, po opravě kotlů v Rosythu, byla HMS Renown převelena do severního Atlantiku, kde poskytovala krytí zásobovacím konvojům z kanadského Halifaxu až do jara roku 1941.
V květnu 1941 se na scéně objevila bitevní loď Bismarck spolu s těžkým křižníkem Prinz Eugen. HMS Rodney byla právě na cestě do Kanady, kam doprovázela zásobovací loď Brittanic. Rodney dostala rozkaz k návratu a spolu se svojí bojovou skupinou tvořenou třemi torpédoborci se 26. května 1941 spojila s bitevní lodí King George V. Za rozbřesku následujícího dne zaujala Rodney postavení západně od Bismarcka a v 8:43 spustila na vzdálenost 22,7 km. palbu ze svých těžkých děl. Minutu nato se ozvala děla HMS King George V a vzápětí Bismarck, která směrovala svoji palbu na Rodney. V průběhu bitvy se vzdálenost lodí dramaticky zmenšovala až v 9:30 činila pouhé 3 km. Lodě prý byly u sebe tak blízko, že kanóny HMS Rodney byly ve vodorovné poloze. Bismarck byla v plamenech a obě britské bitevní lodě, ke kterým se v průběhu boje ještě připojil těžký křižník Norfolk, pokračovaly v palbě. V 10:10 byla již děla lodi Bismarck mimo provoz a křižník Dorsetshire, který se právě připojil k bitvě zasáhl trup lodi dvěma torpédy po obou bocích. V 10:37 se nejslavnější loď německé Kriegsmarine potopila a britský svaz se obrátil k domovu. Rodney a King George V byly ještě v průběhu návratu napadeny dvěma letouny, ale neutrpěly žádné poškození.
V létě 10. června 1941 se Rodney vydala opět do Halifaxu a odtud do Bostonu, kde byly provedeny opravy a loď byla přezbrojena. Z Bostonu vyplula 12. srpna a byla převelena do oblasti Bermudského souostroví a odtud do Středozemního moře, kde se připojila ke svazu "Force H". Do konce roku 1941 a na počátku roku 1942 plnila Rodney úkoly krytí konvojů směřujících na Maltu a také prováděla bojové akce spolu s letadlovou lodí Ark Royal. V průběhu roku 1942 podnikala HMS Rodney hlídkové i bojové plavby podél severoafrického pobřeží.
V létě roku 1943 byla na spadnutí kapitulace Itálie a 10. července 1943 byla provedena pod označením operace "Husky" invaze na Sicílii. Rodney spolu se zbytkem svazu "force H" měla za úkol krytí a dělostřeleckou podporu invazních jednotek. Po této akci strávila až do konce srpna na kotvišti na Maltě, což bylo poprvé od roku 1940, kdy zde kotvila britská bitevní loď. 31. srpna bombardovala svými děly spolu s bitevní lodí Nelson a křižníkem Orion pobřežní baterie jižní Calabrie u průlivu Messina. Poté přišla 7. září 1943 invaze u Salerna a bitevní lodě byly zapotřebí pro protiletecké krytí invazních jednotek.
Na konci roku 1943 a na počátku 1944 byla HMS Rodney opravována a přezbrojována v Rosythu. Následovala invaze do Normandie 9. června 1944, kde HMS Rodney a další britské bitevní lodě podporovaly dělostřeleckou palbou útočící spojenecké oddíly. Jak pozemní jednotky postupovaly do vnitrozemí, vymizela možnost podpory dělostřeleckou palbou bitevních lodí a Rodney opustila oblast. Později ještě ostřelovala těžké dělostřelecké baterie u Alderney. Na podzim 1944 sloužila Rodney jako krytí sovětským (ruským) konvojům.
Na jaře roku 1945 se opět stala vlajkovou lodí flotily, ale zůstávala na kotvišti Scapa Flow. Po skončení války navštívila HMS Rodney ještě jednou Rosyth, kde už zůstala a vyčkávala na vyřazení ze služby. V lednu 1948 bylo rozhodnuto o jejím sešrotování.

Technicko - Taktická Data:

Délka 201 m
Šířka 32,3 m
Ponor 9,1 m
Výtlak standardní 33 313 t
Výtlak plný cca. 38 000 t
Výzbroj 9 x 406 mm (16"/45)
12 x 152 mm (6"/50)
6 x 120 mm (4,7") AA
16 x 40 mm AA
61 x 20 mm AA
Max. rychlost 23 uzlů
Zásoba paliva 4 000 tun
Pohon 8 bubnových kotlů Admiralty 3
parní turbíny Brown-Curtis
Lodní šrouby 2
Výkon strojů 45 000 ks
Akční rádius 7 000 nám. mil při 14 uzlech
Pancéřování - bok 355,6 mm
Pancéřování - paluba 158,7 mm
Pancéřování - věže 406-228 mm
Pancéřování - barbety 381 mm
Posádka 1 314 mužů
Zařazení do služby 10. listopadu 1927
Vyřazena ze služby / potopena 1946

     

 

Podívejte se na čtenářské komentáře k této stránce a přidejte svůj komentář!


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2012 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Military Video | Agile Factory | MiniAukce | Experio | Beatles | Blanensko